Konec světové kinematografie. Kino ztracené v poušti


Tenhle podivný biják je jen 8 kilometrů od populárního egyptského letoviska Šarm aš-Šajch.

Úplně na jihu Sinajského poloostrova v Egyptě najdete u Rudého moře město Šarm aš-Šajch (Sharm El Sheikh). Z bývalé rybářské vesničky beduínů se stalo klasické letovisko namačkané turisty lapajícími po dechu. A taky lapajícími po slunci. Říká se mu Město míru, protože se tu často konají mírové konference. A tady idyla končí. Konferencí zřejmě nebylo dost, a tak ještě před pár lety bombastický egyptský turistický ruch zabila série teroristických útoků. V roce 2016 tu najednou nebyla ani noha.
Foto: Tohle je fotka z roku 2010. Foto: Profimedia

Je tedy Egypt bezpečný?

Podle informací Ministerstva vnitra (květen 2019) je sice od dubna 2017 vyhlášen v Egyptě výjimečný stav, ale když se budete nudit v turistickém ghettu dole na jihu, měli byste být docela v bezpečí. Jen nejezděte do severní části Sinajského poloostrova (oblast mezi městy Rafáh, Al-Aríš, Šajch Zuvajd), nelétejte s dronem a nechoďte na demonstrace :-)
Do Šarm aš-Šajchu dnes normálně koupíte zájezdy a možná tam ani nikdo nebude. Rusové navíc přišli v Egyptě v roce 2016 o airbus plný turistů a místní turistický ruch se z toho dosud úplně neoklepal.

A co to pouštní kino?

Je to pouhých 30 minut jízdy z města na okraji hor. Ptejte se po „End of the World Cinema“. Ještě nedávno tu stálo 700 dřevených sedadel s ručně malovanými vzory a opuštěné projekční plátno. V devadesátých letech ho postavil Francouz Diynn Eadel. Studoval divadlo a občas vystupoval i jako herec. Fantasta, který si tím plnil dětský sen o sledování Lawrence z Arábie přímo uprostřed pouště. První promítaný film měl být Jurský park. Jenže hned před premiérou v říjnu 1997 se poškodil elektrický generátor tak, že Diynn nebyl schopný pokračovat dál. Říká se totiž, že místní úřady nebyly nadšeny vyhlídkou na takovýto typ noční zábavy v poušti, takže generátor záměrně sabotovaly. Diverze se zdařila a už nikdy se tu nic nepromítalo.

Tady to nejdete: A v okolí to vypadá asi takhle. Čtyřkolky všude:

To stály sedačky jen tak v poušti?

Ne, je tam postavena i promítací budka, kde se měly prodávat lístky a občerstvení. Před diváky byl i násep, na kterém stálo plátno, jež pak zmizelo jako první. Když se v roce 2014 objevily fotky tohoto filmového počinu, vyplavala i původní fotka letáku lákajícího na umělecký zážitek. Celý projekt měl taky sloužit jako důkaz, že turistický průmysl není nutně destruktivním prvkem. V letáku se mluví taky o „velkém divadle přírody“.

Jenže tohle nedopadlo dobře:

A to dřevo tedy vydrželo nepoškozené v poušti?

Počasí není problém, ale horší je to s lidmi. Ještě v roce 2011 to tu prý stálo v takovém stavu, „že se hned mohlo začít promítat“. Potom co se ale o místo začali zajímat lidé na sociálních sítích, pohádky byl konec. V dubnu 2014 byly sedačky naprosto zdestruovány vandaly. A my se tak nikdy nedozvíme, jestli tu mohla vzniknout tradice dalšího světoznámého festivalu.

Vezměte si tedy čtyřkolku a zajeďte se sami přesvědčit, jaký je aktuální stav tohoto pouštního snu. Třeba jednou přijde jiný snílek a tahle pouštní růže zase rozkvete.

Foto níže: Původní leták ke kinu. Foto: Diynn Eadel
Text: Jan Strmiska

Share this article: