Divoké Údolí mlýnů v centru města kousek od Pompejí

Každý si jednou chceme dát pizzu v Neapoli, městě, kde byla zrozena. Taky se všichni chceme podívat do Pompejí, legendárního města smrti, a vyšlápnout aktivní vulkán Vesuv, který za to zabíjení může. Jenže kousek od těchto turistických hitů je ještě další zajímavost, o které ví jen málokdo. Na druhé straně zálivu je nenápadné pobřežní městečko Sorrento, proslulé krámky s turistickými předměty místních řemeslníků. I tohle středomořsky útulné městečko ale ukazuje, že jsme z pohledu obřích geologických sil pouzí mravenci na svraštělé kůži matky Země. Údolí mlýnů (Valle dei Mulini, anglicky Valley of the Mills) je jasný důkaz toho, že kožní problémy mohou zasáhnout i matky. Z Neapole to máte 50 kilometrů, Pompeje jsou na půl cesty, tedy 25 km.

Co to tedy je?

Uprostřed poklidného turistického letoviska je hluboká průrva. Vznikla už před 39 000 lety při výbuchu ve Flegrejských polí nebo taky Planoucích polí (Campi Flegrei), což je vulkanický útvar napříč přes záliv nad Neapolí, asi 20 kilometrů vzdušnou čarou. Mimochodem toto téměř neznámé vulkanické území by mohlo opět vybuchnout. Je pod ním obrovské jezero žhavého magmatu, které kdyby vystřelilo na povrch, erupce Vesuvu by byla proti výsledné katastrofě jen něco jako prskavka. A italští vědci tvrdí, že je potenciální supervulkán od roku 1969 stále více aktivní. Ostatně jeho slavná chvilka před 39 tisíci lety způsobila tak výraznou změnu globálního klimatu, že vymřeli neandertálci. Naposledy v roce 1538 tu po jeho upšouknutí vznikla celá sopka Monte Nuovo.

Proč je to tedy tak zpustlé?

Je to tak trochu středověký urbex. Technologie mletí obilí časem zastarala a produkce se přesunula do nedalekých výroben těstovin. Nad roklí ale především v roce 1866 vzniklo náměstí Piazza Tasso, které mlýnu způsobilo největší izolaci.

Poslední výroba skončila v roce 1940. Stavby postupně začala okupovat agresivní zeleň, které se tu díky vlhkosti a úrodnému tufu skvěle daří. Pohled do údolí tak dnes nejvíc připomíná scénu z nějakého postkatastrofického filmu, kdy lidstvo najednou zmizí z planety a příroda během několika let zamete všechny ekologické problémy pod koberec. Koberec rostlin.

Nečekejte žádné obrovské údolí, je to fakt jen rokle uprostřed města. Nejlepší vyhlídka na díru je z mostu Viale Enrico Caruso na ulici Via Fuorimura.

Text: Jan Strmiska