Norové naučili Japonce na lososové sushi


Norové dokážou vychovávat i Japonce. Syrové maso z království Anderse Breivika.
Je to neuvěřitelné, ale v sedmdesátých letech Japonsko neimportovalo ani jedinou rybu a pro sushi se vůbec nepoužíval losos. Jenže v osmdesátkách přijeli na návštěvu norští chytráci a všechno změnili.

Byli snad Japonci vegetariáni?

To rozhodně ne. Ale před 40 lety mělo Japonsko soběstačný průmysl s mořskými „plody“. Produkovalo 7 milionů tun ročně a každý Japonec spotřeboval v průměru 60 kilogramů mořských plodů. Je to sice 15 kilo nad světovým průměrem, ale i přesto byli Japonci čistě vývozní zemí. Jenže v polovině devadesátých let se všechno radikálně změnilo. Japonci totiž zplundrovali svá loviště a byli najednou soběstační jen z poloviny. Potřebovali někde nakupovat.

Foto:Pracovníci kuchající lososy v Puerto Montt v Chile. Chile se pokusilo napodobit norský vzor a 20 let místní vláda podporovala jejich lokální lososový průmysl. Chile se tak podařilo se dostat na pozici světové dvojky. Ovládá trh v USA, ale útočí už i na Japonsko a evropský trh. Foto: Profimedia

Projekt Japonsko

Norové proto v roce 1974 vyrazili do Tokia. Obchodní delegace 20 zástupců norského rybářského průmyslu začala s propagací. Něco jako náš Krteček v Číně, jen s tím, že to nakonec mělo smysl. Norský ministr rybolovu Listau (opravdu mají takové ministerstvo!) pak rovnou založil i vládní iniciativu s názvem Project Japan, která tomu dala teprve tu správnou energii.

Změnili Japoncům život

Projekt skončil tím, že naprosto rozvrátil kulinářské návyky domorodců. V té době Japonci nebyli zvyklí jíst syrové lososy. Preferovanými rybami pro sushi a sashimi byli tuňák a pražma. Losos se jen griloval. Japonci dokonce považovali za nebezpečné jíst atlantského lososa syrového. Tyto divoké ryby měly totiž často parazity a pro použití na sushi byly považovány za příliš bídné. Navíc místní tuňákový průmysl byl vysoce protekcionistický. Norskému marketingu trvalo velice dlouho, než spotřebitele přesvědčil. Trvalo to celých 15 let (!). Od doby, kdy se v Japonsku prodal první norský losos (1980) až do průlomového roku 1995, kdy se začal připravovat syrovým způsobem.

Norové jsou na svůj marketing patřičně hrdí a pokládají ho za jeden z největších úspěchů. Přitom náklady na Project Japan byly jen kolem 75 milionů českých korun (30 mil. NOK).

Foto: Na fotce je sashimi. Jednoduše syrové maso zvlášť a rýže zvlášť. Foto: Wikimedia Commons

Co tím Norové získali?

Norsko zvýšilo vývoz všech mořských plodů do Japonska o 250 % (1980–1994). Ale prodej norského lososa stoupl z pouhých 2 tun v roce 1980 na šokujících 28 000 tun lososa a pstruha v roce 1995. Norové měli navíc dobré načasování. Japonská kupní síla se v té době zdvojnásobila, místní lov se ještě zhoršil a ceny stouply.

Foto: ​Záběr z lososí farmy v Grovfjordu. Je to region Troms v Norsku. Foto: Profimedia

A to je pohádky konec?

Naopak. Projekt Japonsko vyšlapal cestičku pro syrovou spotřebu atlantského lososa v Japonsku, ale taky strčil nohu do dveří pro trhy s losovým sushi v Číně, Hongkongu a Singapuru. Už před deseti lety tak Čína dovezla víc norského lososa než Japonsko. Norsko je dominantním vývozcem lososa do Číny, a to je přitom 80 až 90 % konzumováno surové. Prostě stejně jako Švédům jde skvěle prodávat nábytek, Norové kouzlí syrové ryby.

 

A jak se to vlastně jí?

Ano, znáte to z každého vietnamského bistra, ale přesto vysvětlíme: Sushi se skládá ze dvou složek. První je vařená octová rýže (shari) a ta se kombinuje s přísadami (neta). Shari (z našeho pohledu příloha) je stále stejné, ale neta a formy prezentace se liší. Nejběžnější složkou neta jsou právě mořské plody. A pokud to servírujete odděleně, tedy syrové maso nakrájené na plátky a k tomu misku s rýží, jsou to sashimi.

Foto dole: Žádná divoká příroda, takhle dnes vypadají rybářské farmy. Za rok z norských farem unikne téměř milion lososů a pstruhů a každým rokem je to o 10 % více. Je to obrovské nebezpečí pro populaci volně žijících lososů. Na fotce rybářská farma Midsund v západním Norsku. Foto: Profimedia

Share this article: