Tradiční gruzínská hostina se jmenuje stejně lákavě jako populární americká značka tenisek. Gruzínský SUPRA je ale mnohem zábavnější.
Je to ritualizovaná přátelská pitka s přáteli. Něco mezi naší svatební hostinou, setkáním japonských manažerů na karaoke a piknikem v parku. Gruzínci tomuto setkání říkají supra ne proto, že by stejně jako Indové milovali pokroucená anglická slůvka, ale proto, že supra v gruzínštině znamená ubrus. A je jedno, jestli jde jen o pár přátel, nebo o několik stovek svatebních hostů. V nejvypjatější chvíli může dojít i na vakhtanguri. To je, když si dva připíjející líbají podobně jako Brežněv a Husák za socíku. Připíjející si propletou ruce se sklenicemi, exnou drink a končí to líbáním na tvář.
Foto: A tohle je moderní verze. Paní nalévá vodku v horském městečku Stepancminda (Svatý Štěpán). Foto: Profimedia
Nechtějí se prostě jen opít?
Samozřejmě, alkohol hraje v gruzínské společnosti významnou roli. Třeba v USA by takovéto okázalé pití na veřejnosti nejspíš mělo problém u moralistů (a pomalu už i u nás). Jenže Gruzínci jsou „nemoderní“ národ, rádi to dělají postaru. Veřejné diskuse, které jinde přešly do parlamentu i televizních talk show a později se přesunuly do komentářů na sociálních sítích, probíhají v této kavkazské republice stále z významné části tradičním způsobem. U jídla a pití.
Takže je to vždycky veselé?
Výrazné množství alkoholu samozřejmě uvolňuje stres, nicméně primárně rozhodně nejde o nějaké přihlouplé veselí. Alkohol spíš slouží pro obroušení hran smutku gruzínské duše než jako booster radosti.
Existují dva druhy supry: slavnostní supra (ლხინის სუფრა) nebo taky keipi. A pak smuteční supra (ჭირის სუფრა), v gruzínštině zvaná kelekhi. To je hostina pohřební. Atmosféra události je ale celkově vždy pozitivní. I když se probírají negativní témata (jako pohřeb), snad i díky dobrému jídlu a pití supra funguje jako očistný terapeutický proces s happy endem.
Chystáte se do zahraničí?
Nezapomeňte si sjednat cestovní pojištění. On-line s 20% slevou.
Sjednat se slevou 20 %
A to jen tak pijou a mluví?
Rozhodně ne. Supra musí mít moderátora, který stejně jako v každé správné televizní debatě určuje rytmus události a hlídá pořádek u stolu. Gruzínsky se tahle čestná role jmenuje tamada. A hlavní nástroj tohoto konferenciéra jsou přípitky. Po pronesení přípitku musí tamada vypít sklenici až do dna, takže jedna z hlavních pracovních dovedností v CV každého předsedy stolu je samozřejmě odolnost vůči alkoholu (bavíme se o 4–5 litrech vína za večer). Přednašeče přípitků si vybere hostitel nebo i sami hosté. Takový člověk musí být samozřejmě vtipný, pohotový a nejlépe s filozofickým backgroundem, protože chytrolínství se u těchto příležitostí hodí. Stejně jako zásoba vtipů a cit pro zklidnění atmosféry patetickým přípitkem.
K zábavě patří i řetězové přípitky různých stolovníků (alaverdi) a vzápětí dohadování se o to, kde pronesl nejlepší hlášku. Tamada má pomocníky, zvané merkipe. Ti pomáhají hlídat, jestli mají všichni hosté neustále plné sklenice a jestli se někdo nefláká s alkoholismem. Výzva k přípitku je gaumardžos!
Foto: A takhle to současně vypadá venku. Městys Svatý Štěpán, Gruzie. Foto: Profimedia
A končí to válením se po zemi?
Kdepak, k dobrému vychování patří vypít co nejvíc, ale zachovat si současně tvář. Hosté by ani přes vysoké množství alkoholu nad sebou neměli ztratit kontrolu. Pokud to snad někdo přežene a blábolí nesmysly, druhý den má ostudu.
Je to genderově vyvážené?
Gruzínská společnost je samozřejmě patriarchálnější než ta naše. Role mužů a žen ve společnosti jsou tam výrazně jiné. Supra se týká především mužů a vlastně tamadou ani nemůže být žena. Ženy většinou po čase zmizí někam do kuchyně, kde probírají vlastní témata a případně zásobují mužskou pijatyku jídlem.
Foto: Na prostřený stůl se snese velké množství jídla, položí se doprostřed stolu (nebo ubrusu na zemi) a každý si pak nakládá na svůj vlastní talíř. Hosté jsou pravidelně pobízeni k vyšší konzumaci, případně jim hostitel nakládá jídlo sám.
Můžu si to někde užít?
Jestli chcete zažít pořádnou supru, vyrazte spíš někam na maloměsto než do centra Tbilisi za mladými lidmi. Na tuhle tradice totiž moderní Gruzínci už dnes často koukají skrz prsty. Stejně jako v jiných postsovětských republikách je v zemi velká nostalgie po historii a „starých dobrých časech“ Sovětského svazu. Opilí Gruzínci pak stále dokola omílají, jak to bylo dřív lepší, hodiny a hodiny mluví o minulosti a o tom, „že by se něco mělo změnit“. Proto je to mezi mileniály pokládáno za symbol zpátečnickosti a zaostalosti.
Nám to ale může být tak trochu fuk. Zvlášť pokud nerozumíte gruzínsky, užijte si supru jako rituál přátelství a pospolitosti. Než to všechno nová uvědomělá generace spláchne do Černého moře.
Text: Jan Strmiska
Foto dole: Z tradičních pokrmů nemohou chybět knedlíčky chinkali. Na rozdíl od variant ve zbytku světa je Gruzínci plní i tekutinou, horkou masovou šťávou. Foto: Profimedia